Londýn – cestovatelské tipy pro sportovní utkání a tak vůbec všeobecně

Londýn sportovní, tipy a triky

Předem musím upozornit, že nejsem žádný cestovatel a zase jsem toho tolik neprocestoval, takže možná pro někoho budou tyto informace úsměvné, ale třeba to někomu pomůže, kdo by se chystal a chtěl podniknout podobný výlet do Londýna na fotbal, tenis nebo cokoliv jiného.

Takže začalo to přibližně takto:

Někdy v srpnu jsem hledal informace k zápasům NFL a narazil jsem na banner, kde byla upoutávka na zápas NFL v Londýně. O tom, že se hraje NFL v Londýně jsem veděl, ale jeden ze zápasů se hrál blízko data narozenin přítelkyně, tak jsem si řekl, že nejlepší dárek pro ní bude dárek, který potěší i mně a to bude výlet do Londýna na NFL, určitě si to přála ze všeho nejvíc 😀 No trochu jsem pátral, co se hraje za zápasy anglické Premier League o tomto víkendu a pak jsem zjistil, že se v tomhle termínu hraje i ATP Masters. Prostě ideální kombinace 🙂

Ze svého nezkušeného pohledu, odkojen obrovskou a nedostižnou Prahou jsem to bral jako, že by se tyto tři události daly stihnout během jednoho dne. Z omylu už mě vyvedla cesta z letiště do hotelu a na první zápas, který nás čekal a to byl zápas West Ham United proti Aston Ville, který se hrál od 15:00 místního času.

Den první – Fotbal West Ham : Aston Villa

Z Prahy jsme odlétali v 11:00 našeho času a po cca 1h a 40 minutách jsme přistáli v Londýně na Stanstedu. Spousty času na přesun do hotelu, který je na druhé straně Londýna :)[su_gmap address=“aloft london excel“] Ze Stanstedu jsme jeli autobusem  National Express do Stratfordu. Na výběr jsou i jiné společnosti, levnější. Každopádně obrovské množství lidí, v autobusech se nestojí, takže my jsme čekali dva autobusy než jsme se do něj dostali. Samozřejmě nám také trvalo než jsme všechno našli, protože mi přijde, že to v Anglii nemají nějak moc extra značené a pro člověka neznalého, to moc nedává smysl. Takže ještě abych napsal to důležité, z letištní haly se musíte dát cca o dvě patra níže, kde je stanoviště autobusů a vlak. My jsme tedy zvolili autobus a napíšu hned, že příště si připlatím a pojedu vlakem. Doprava z letiště po dálnici byla nejdříve plynulá, ale jakmile jsme se přiblížili blíže k Londýnu, tak to houstlo a houstlo a autobus víc stál než aspoň popojížděl. No a čas se krátil. Přesně si to nepamatuji, ale z letiště na Stratford místním National Expressem to trvalo cca hodinu a půl, možná déle. Vystoupili jsme na Stratfordu, kde jsme si museli dobít Oyster Card, kterou už jsme si přivezli sebou (asi něco jako OpenCard u nás, nevím, já jí nepoužívám) bez které se při cestování po Londýně místní dopravou neobejdete. Dobít se dá v každé trafice, není s tím problém. Zde jsme udělali další osudovou chybu a to, že jsme chtěli cestovat bez přestupů a vydali se tak ze Stratfordu až k hotelu autobusem č.241. Jsou to ty modernější patrové autobusy, kde si u řidiče musíte při vstupu předními dveřmi pípnout nabitou Oyster Card, aby vás s fuckem nevyhodil ven. A pokud jste trošku rasisticky založení, tak vám nedoporučuji těmito busy cestovat. Poznáte v nich 50 odstínů hnědé Londýna 🙂 Tenhle způsob dopravy opravdu nedoporučuji, je to zdlouhavé a díky ucpané a přecpané dopravě v Londýně strašně pomalé. Takže jsme se rychlostí raněného lenochoda blížili autobusem k hotelu a čas se krátil ještě víc. Nakonec jsme asi v 14:20 místního času vystoupili na konečné Prince Regent u hotelu, kde poprvé při našem pobytu v Anglii proběhlo něco hladce a rychle a to byl check-in v hotelu. Asi něco po půl třetí vycházíme z hotelu a jdeme opět na autobus, (opět školácká a začátečnická chyba!) protože jede přímo a bez přestupů až ke stadiónu West Hamu. Asi bychom to v pohodě stihli, kdyby přítelkyně vtipně na zastávce nezahlásila, že lístky na fotbal nechala na pokoji v hotelu 😀 Musím napsat, že přežila a nezabil jsem jí 🙂 Ale právě jsem přežil první z malých infarktů během pobytu. Bohužel nebyl poslední 🙂 Takže jsem ji vyslal pro lístky, nahlas si zanadával, použil asi 200 x označení pro dámské přizení a pak ještě asi 300 x… Ujel nám autobus, kterým bysme to stihli a vydali se dalším směr Boylen Ground, což je domácí stadión Kladivářů. Bohužel díky tomuhle zpoždění jsme něměl čas si ho víc vyfotit a prozkoumat. Je to ještě starý klasický anglický stadión, kde vchod byl označen dobře, ale měl jsem k tomu trochu nedůvěru, protože si představte cihlovou obrovskou zeď a v ní úzké dveře, což byl vstup. Při své širší tělesné konstituci, jsem měl docela problémy se do otočné mříže vejít, ale nakonec jsem to dal. Potom čtyři patra po schodech nahoru, kde každé patro bylo značeno S1 myslím a na lístku jsem měl něco úplně jiného. Na stadión jsme dorazili asi ve 13.minutě a výhled jsme měli podobný jako mám permici na Spartě. Seděli jsme v sektoru, kam prodávají asi jen lístky přes net, protože si to tam každý fotil a nahrával stejně jako já:) O přestávce jsme si šli koupit něco k jídlu a pití a stoupli si do fronty k černošce, která nám nebyla schopná zkompletovat jednoduchou objednávku a nakonec nám nacpala něco úplně jinýho, naštěstí toho bylo víc než jsme objednali 🙂

West Ham hrál jak jsem čekal, hodně po křídlech a sázka na rohy vyšla v klidu, takže spokojenost i přes to, že nepadl gól a i přes tu srdeční příhodu při cestě z hotelu na stadión. Co musím říct, tak mě docela zklamala atmosféra, jen občas to angličani trošku rozeřvali, takže něco podobnýho jako jsem zvyklý ze Sparty 🙂 Pro cestu zpátky jsme zvolili raději vlastní nohy, protože doprava byla pořád ucpaná a v okolí cca dvou kilometrů, to všude víceméně stálo. Co mě taky překvapilo, že spousta lidí začala už asi cca v 75.minutě odcházet ze stadiónu, aby se vyhnuli tomu chaosu a apokalypse, co vznikne po skončení zápasu. Dobrý také je, že v Anglii na těchto akcích je spousta stewardů a lidí v barevných vestách, kteří jsou ochotný vám vždy se vším poradit, tak je nejlepší a nejrychlejší cesta se zeptat jich.

A poučení z prvního dne? Vyhýbat se dvěma věcem. Cestování autobusem po Londýně a nestůjte ve frontě, kde obsluhuje černoch / černoška. Pakistánec, Ind nebo šikmé oko nevadí, ale černoši jsou nejpomalejší, mají paměť asi jako já a ještě s k nim vrátím u slavného zápasu Berdycha 🙂

[su_custom_gallery source=“media: 5065,5066,5064,5063,5062,5061,5060,5053,5054,5055,5056,5057,5058,5059,5052,5051,5050,5049″]

Den druhý – NFL Dallas Cowboys @ Jacksonville Jaguars

V neděli jsme už byli vyléčeni z cestování autobusem, takže jsme se odhodlali cestovat metrem a DLR. Doporučuji si vzít ve stanici nebo na informacích plánek metra, protože cca 20 % času při cestování v Londýně strávíte tím, že do tohoto plánku koukáte 🙂 Na první pohled je to fakt docela složité a nelogické, ale po třech dnech už jsme to docela dávali a vyznali se v tom, i když ne úplně v klidu 🙂 Každopádně, metrem a DLR se dostanete úplně všude, jen některé přestupy jsou docela kostrbaté a zdlouhavé. V metru je docela pekelný vedro, ale zase jak je dražší, tak je tam méně 50 odstínů hnědé 🙂 Každý správný Londýňan v MHD kouká do co největšího mobilu, nejméně velikosti tabletu a poslouchá něco ve sluchátkách. A to jsem si myslel, že takhle jsem postiženej jenom já 🙂 No zpět k programu. Od šesti večer nás čekala NFL ve Wembley, což bylo na druhé straně Londýna a dlouhá cesta před námi. Jak už jsem psla, po sobotních zkušenostech jsme zvolili cestu DLR a metrem. Dali jsme London Eye, Buckinghamský palác a přilehlé centrum, Traffalgar Square a nevím, co ještě. Je to dost náročné chodit mezi tolika lidmi a myslím, že po těhle čtyřech dnech, bych si směle dát přihlášku do klubu turistů. V neděli byla ještě v centru přehlídka ke Dni válečných veteránů a v 11:00 se na dvě minuty zastaví celý Londýn a drží se dvě minuty ticha. Vtipná byla scéna, kdy jsme šli po ulici, bylo 11:00 a tak jsme se zastavili a vedle byli nějací angláni. Po ulici šli Italové, který nestáli a bavili se, tak je ta angličanka trošku ostřejším tónem upozornila, že by měli být ticho a stát. A asi za pět sekund, co tohle dořekla, tak po ulici přiběhl nějaký asi šedesátiletý vousatý Angličan se žlutým kulichem na hlavě, v tílku a modrých trenkách, ze kterých mu skoro koukaly koule a pěkně si to v tenhle moment joggoval po ulici. Tradice, netradice 🙂 Našli jsme nějakou hospodu v Soho, kde jsme si dali oběd a pivo. Já koukal na zápas Newcastle : WBA myslím a paní šla nakupovat, naštěstí beze mně. Protože to je peklo v obchodech o víkendu. Pak jsme se ještě prošli Soho a vyrazili pomalu k Wembley. Bylo asi půl třetí a vlaky už jezdili plné fanoušků NFL. My jsme měli ještě naplánováno, že se podíváme na největší hinduistický chrám v Evropě – BAPS Shri Swaminarayan Mandir, protože dle našeho názoru času bylo dost a je to kousek od stadiónu. No hned napíšu, že jsme NFL skoro opět nestihli 😀 Do chrámu si nesmíte nic vzít, prohlídky jak na letišti, což zase chápu. Chodit musíte bez bot a pořád vás buzerujou ty čmoudové, který známe třeba z filmu Indiana Jonese a Chrám zkázy 🙂 Uvnitř tam polehává docela velký množství Indů nebo co to je, pořád se tam modlí, ošahávají to tam a moc se mi tam nelíbilo. Úplně by stačilo, to vidět zvenku. Měli jsme asi hodinu a čtvrt na cestu do Wembley a bohužel jsme se spolehli opět na autobus, protože se nám nechtělo zpátky na metro, což bylo dost daleko. Jelikož ale doprava zhoustla v okolí Wembley, tak žádný autobus, který by jel přímo ke stadiónu nejel. Zase se krátil čas a blížilo se zahájení zápasu. Nakonec jsme nevydrželi na zastávce u toho chrámua začali se přibližovat k Wembley po svých. Cestou jsme samozřejmě potkali autobus, na který jsme asi třicet minut čekali, že konečně přijel. Bylo už to docela daleko o zastávky, takže jsme se nestihli vrátit. Zkrátím to a napíšu, že k Wembley jsme se dostali tak, že jsme nastoupili do autobusu č.92, což byl autobus, který objížděl Tesco a Ikeu v okolí Wembley 😀 Autobus byl docela plnej a já stál vedle nějakýho fíkusu, co si vezl někdo domu, ale hlavně, že nás to dovezlo asi 500 metrů od Wembley a my jsme dokonce s předstihem stihli začátek zápasu. Čemuž jsem asi tak před třiceti minutama moc nevěřil, že zvládneme.

Musím napsat, že zápas NFL byl absolutně nejlepší zážitek ze všech tří sportů, co jsme navštívili. Wembley Arena je úžasná a musí být famozní zážitek, jít tam na fotbal, když tam hraje Anglie. Přítelkyně, která tolik nezná pravidla, ale chápe podstatu o co v americkém fotbale jde, tak byla taky naprosto unešená. Je to obrovská show a v Americe to musí být zážitek ještě větší, když domácí fanoušci dělají hluk, aby quaterback a jeho pokyny svým spoluhráčům byly co nejméně slyšet. Už jsme si vybírali u koho budeme stát ve frontě na občerstvení, takže tady to bylo naprosto v klidu a rychlý. Všude po obvodu chodeb jsou obrazovky, takže se dá koukat i na chodbách u občerstvení a a místa jsou přístupný dobře z obou stran.

K zápasu. Jacksonville je fakt špatnej tým. Obrana moc nepracuje dobře a jejich quaterback to docela schytává, když se dost často rozpadne ta kapsa, která ho má bránit. V tom byl obrovskej rozdíl mezi obranou Dallasu a Jacksonville. A pak taky v QB, WR atd… Prostě Dallas jasně lepší.

 

Návrat ze zápasu byl docela drsnej, nikdy v životě jsem neviděl takovou masu lidí, která šla na metro ze stadiónu. To byl fakt mazec a my jsme šli taky dřív, abysme se tomu vyhnuli, ale stejně uvažovalo, tak deseti tisíc lidí 🙂 Metro byla narvaný, v něm pekelný vedro a my cestovali s přestupem na DLR skoro dvacet stanic, no peklo 🙂 Naštěstí asi po deseti stanicích jsme si sedli a už to nebylo tak narvaný. Po celodenním cestování jsme dorazili po více než dvanácti hodinách na cestách úplně hotový na hotel.

 

Poučení z druhého dne? Nikdy nemáš dostatek času! 🙂 Po celodenním cestování po Londýně si na hotelu ani nezpaícháš a jdeš raději spát, protože tě zítra čeká to stejný 🙂

 

 

Den třetí – ATP Final Tour Berdych – Wawrinka

Už od začátku jsem měl ,,obrovskou,, radost, že po vylosování turnaje půjdu na zápas dvouhry, kde bude hrát můj oblíbenec Tomáš Berdych. Nezklamal mě 🙂 Po vydatné anglické snídani, která člověka opravdu zasytí, že nemá skoro do dvou odpoledne hlad jsme dneska nemuseli cestovat tolik, protože O2 Arena je od našeho hotelu kousek. Je i na stejné lince jako je Tower, takže jsme se ráno za slunečného! opakuji slunečného počasí vydali k Toweru. Tady bylo tradičně nejvíc lidí a fronta jak za komunistů, když přivezli banány x 1000 na prohlídku Toweru. My jsme se vrátili DLR na zastávku, kde je to k O2 přes řeku, kde Emirates postavili přes vodu lanovku, která končí vedle O2 Areny. Jízdenka stojí 4.40 a zpáteční 8.80. Určitě doporučuji, trvá to cca deset minut a je tam výhled na Londýn z jiné perspektivy. O2 je ukrytá pod obrovským krunýřem, který ma obvod přes kilometr myslím. Uvnitř je hala, ale obrovské množství obchodů, barů, restaurací a mimo jiné i kino. Tentokrát jsme všechno stihli krásně včas, koupil jsem si dost piva, abych nemusel tolik často dolů a začala první čtyřhra z odpoledního bloku. Na čtyřhru jsem se těšil víc a myslel jsem si, že to bude lepší tenis než dvojhra. Jen škoda, že se to začalo zaplňovat až během druhé setu. Jen mě mrzí a příště už to tak udělám, že jsem v telefonu neměl data, protože by mi vyšlo všechno, co bych si vsadil live. Ale nestěžuju si, v Londýně toho vyšlo dost 🙂 Hodně vypitého piva a moje prostata začala stávkovat, takže jsem super tie-break docela protrpěl a po proměněném matchballu jsem sprintoval na WC 😀 Po tom, co jsem vypudil ze svého těla asi tři litry piva, tak jsme si stoupli do fronty na jídlo. A opět jsme zapomněli, jak důležité je podívat se, kdo obsluhuje. Ano, byl to černoušek jak z reklam na boj proti ebole, kterých je plné londýnské metro. Ve frontě jsme čekali asi 25 minut, u ostatních stánků už nebyl nikdo, jen v naší frontě stálo asi 10 lidí. Tenhle chlapec asi cenu Pracovník měsíce nevyhraje 🙂 Než nás tenhle fofrník obsloužil, tak zápas začal a Berdych už tekl 0:3 když nás pustili dovnitř do ochozů. Než jsme došli nahoru na svoje místa (seděli jsme úplně v polsední řadě nahoře, ale výhled byl přesto úplně v pohodě) tak už to bylo 0:4. No z dvojhry jsme toho moc neměli, Berdych byl trapnej a dost lidí na něj i křičelo, že si zaplatili a ať se snaží. Mě štvalo, že mi něco nezaplatil on a že jsem nakonec proti němu nedal, ale bál jsem se, že v jeho roli bude Wawrinka podle jeho posledních výkonů.

Po skončení tenisu paní chtěla jít ještě nakupovat, ale při představě toho množství lidí a cestování jsem jí odevzdal kreditku a  s díky odmítl a jel jsem do hotelu. Když se vrátila, tak byla taky úplně hotová a za chvilku vytuhla.

Poslední den, včera v úterý, jsme šli nakupovat dopoledne a to bylo docela snesitelný a dalo se to. Cestovali jsme už jenom metrem a DLR, což je opravdu nejrychlejší, i když dražší, ale když je tam člověk jenom takhle na pár dnů, tak to asi nemá cenu řešit. Ušetří to čas, kterýho v Londýně vzhledem k těm vzdálenostem tolik není. Na letiště jsme z hotelu odjížděli asi v půl druhé a ve tři byli na letišti. Cestovali jsme opět DLR do Stratfordu, předposlední stanice na trase. Poslední je Stratford International. A odtamtud jezdí autobus za 6 nebo 8 liber na letiště Stanford. S tím za 8 liber jezdí méně lidí. Lístky se kupují od stewardů v barevných vestách na nástupišti před autobusem. Cesta na letiště už byla plynulejší a byli jsme tam ve tři, což se nám zdálo dost brzo, ale do letadla jsme se nakonec dostali až v před pátou, odlet byl v 17:15. Dost dlouho trvala bezpečnostní kontrola na letišti, která je opravdu důkladná. Nedivím se, čmoudů je tam dost 🙂 Pak ještě nějaké nákupy v duty free na letišti, obchodů je tam spousta, pokud máte místo v příručním zavazadle, tak tam určitě něco nakoupíte. Let s easyJet naprosto v pohodě tam i zpátky, jen mi to nechtělo vzít na cestě zpátky kreditku, když jsem si nakoupil rum a colu 🙂

No a to je asi tak všechno, třeba to někomu pomůže, pokud bude plánovat podobnou cestu. Já si to na jaře určitě zopakuji, ale tentokrát s kamarádama a bez paní a na menší počet dní.Sobota – pondělí bude bohatě stačit, protože je to fakt dost únavný, to cestování po svých po Londýně a dost časově náročný. Ale bylo to super a doporučuju to. Kolik mě to stálo nevím, chtěl jsem si to užít, tak jsem tohle vůbec neřešil, takže fakt nevím 🙂

Kdyby měl ěkdo nějaké dotazy, tak buď do komentářů nebo na mailu. Jen pořád nemám svůj notebook ready, odešel mi disk, takže během dneška ho budu dávat teprve dohromady.

 

Share: